Syn 1. část

29. června 2017 v 19:40 | Nikola Růžičková |  Próza


Prostě sem nakráčela a pohodila svejma rudejma vlasama. Hodila na stůl pytel a přikývla, abych nahlídl dovnitř. Pousmál jsem se. Fakt to udělala. Ta ženská se opovážila zhodnotit život mýho syna penězi. A co si budem povídat, byl to docela solidní balík. Mohlo tam bejt něco kolem pěti, šesti mega. A tohle dostanu za něco, co nesnáším?

Už se na toho malýho fracka nemůžu koukat. Přikývl jsem ženě a přivlastnil si svý nový dítě. Ať se s tím starým stane cokoli, je mi to jedno. Už mi dal to, co nejvíc moh. Láska je drahá a on mi za sebe ty prachy nedal.
Žena se usmála a já jen poslouchal křik, fakt silnej křik tý zrůdy, co si říkala můj syn. Rudovláska přede mnou naposled pohodila vlasy a odešla. Konečně jsem se svojí láskou sám.


Docela jsem si křik mýho rádoby děcka užíval. Stejně mě nenáviděl. Proč by mě z ničeho nic začal mít rád?

Moh bych se pokusit mu pomoct, ale stavět se tý krásce do cesty nebylo dobrý, to mi věřte. Sám jsem jí prošel pod rukama, několikrát. A jsem asi už starej na to, abych z našich bojů získal. Ačkoli… rád bych jí zas dostal do postele. Byla nezkrotná, ohebná, divoká a vždycky, když jsem jí praštil, když si mýho ptáka užívala pěkně hluboko v krku, vrátila mi to pěkným kousancem. Od týhle krásky mám pár moc zajímavejch jizviček.

Seru na to. S tímhle si můžu koupit kdejakou děvku. Jako by jich na všude kolem nebylo dost. Netvářej se tak, ale stačí jim zamávat pár stovkama před obličejem a ještě rády vám roztáhnou nohy na nejbližším hajzlu. Sex s nima není nic moc, ale nechaj si za malej příplatek udělat leccos. Až na potrat.
Asi tak nějak se stalo, že mi ten malej omyl zaklepal na dveře a před ksichtem mi mával papírem, že je to moje děcko. Nikdy jsem se o něj neprosil, ani nevím, která z těch kurev je jeho matka. Ale teď už na tom nezáleží. Je pryč.

Strašně se těším, až dokouřím doutník, trochu si pohoním a vyrazím do města, aniž bych se musel ohlížet na tu kouli na noze, který jsem se právě zbavil. Nevěřili byste, jak otravný je už jen poslouchat kecy třináctiletýho kluka o tom, jak moc chce ven za svejma kamarádama. Stejně žádný neměl. A pokud toho bloňďatýho příživníka, co k nám jednou za uherák přitáh s prosíkem o kus žvance považuje za svýho kamaráda, je tu další důkaz toho, že fakt nemůže bejt můj.


Naleju do sebe fakt posledního panáka tý levný whisky, co se mi tu válí už nějakej ten pátek a vypadnu z týhle díry. Jediný, co si vezmu, je mý nový děťátko v pytli a mojí oblíbenou kudlu. Protože mít v týhle díře prachy znamená mít solidní problém.

Ještě než skončím ve škarpě s rozraženou hlavou vám asi dlužím vysvětlení. A furt přemejšlím, jestli vám vůbec je něco do toho, proč jsem to udělal. Jestli vaše malý hlavy dokážou pobrat tu obrovskou nenávist, co k tomu bezduchýmu kusu masa cejtím. A jestli někdo pochopí, proč se mi tak ulevilo, když jsem slyšel jeho křik. Jistý je, že ti chytřejší z vás pochopili, že za mladý maso se platí tučně. A kdo z vás uvažuje o slušným přivýdělku, může si bejt naprosto jistej, že ta rudovlasá kráska nechá prvně krutě zaplatit vás...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama