Poezie pro klín(ání)

9. června 2017 v 22:39 | Xerodoth Sigmius |  Poezie

Celej život snils o slávě,
chtěls bejt uznávanej literát,
páč sis myslel, že rýmy, co máš v hlavě,
bude mít každej intelektuál rád.
V současný době tvý recitály
(doufáš jen že) upoutaly
snědý běhny,
jimž provádíš poezii
mezi roztaženými stehny,
s ústy plnými pubickýho ochlupení,
co pro tebe má sotva pochopení,
zatímco tvůj život se jak svetr páře
a hleny třísní tvoje hrubý tváře.
Klidně si namlouvej, že je to tak správně,
klidně si namlouvej, že je asi miluješ,
asimiluješ,
a kdoví, co sakra ještě,
hledáš lyrično a vůni deště
v poběhlickým lůně,
skládáš špatný lichotky
svý bohyni Luně
odsouzený za choutky,
stále nedoceněn za své snažení.
Jen předstírané blažení
dodává ti motivaci
pokračovat ve tvé práci,
zatímco tvé ambiciózní já ve tvé mysli zvrací,
pozvolna se ztrácí
a i když se přirovnáváš k dekadentnímu bohu,
nevidíš svým zakaleným zrakem,
že vlastně myslíš čurákem,
čímž se řadíš k tuctovému lidskému druhu.
V každý blbý pize vidíš metaforickou duševní korozi,
místo toho, aby sis přiznal na rovinu,
že jde o rozvíjející se rakovinu,
každý zabušení srdce znamená, že tě zasáhli Erosi,
protože by bylo příliš jednoduchý přiznat si, že je to cosi
jako běžný fyziologický procesy.
Snažíš sebevíc vyvolat tyhle artistický excesy
ve snaze potlačit fakt, žes selhal ve svém poslání
dosáhnout uznání,
co není k dostání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama